Matěj Beran v kronikách a vzpomínkách pamětníků - výpis z kronik

Matěj Beran se narodil 23. 2. 1878 jako velmi chudý chlapec, měl těžké dětství, přesto toho ve svém životě mnoho dokázal, a díky lidskému přístupu a ochotě pomoci potřebným, byl oblíben. 
Také byl obecním výborem obce Šubířov jmenován čestným občanem Šubířova. Nakonec zemřel opuštěn v sociálním ústavu.

Obecní kronika Biskupice 

Str. 173 - 15. 7. 1919 - první volby do obecního zastupitelství, Matěj Beran mezi patnácti navrženými.

Str. 184 - rok 1923 - Matěj Beran starostou obce, tajemník Koutný, posel Macháček.

Str. 157 - 160 - rok 1924 - Mužové, mající zásluhu o rozkvět obce:  
 - Matěj Beran, narozen 23. 2. 1878, chudý hošík. Obchodní talent získal v Jaroměřicích u fa Rovner, uzeniny.  

V roce 1914 - šťastný pokus s pálením slivovice, kdy skoupil mnoho kadlátek, přispěla mu i válečná doba.

V roce 1917 - koupil v Jevíčku palírnu od Julia Beera za 160 tis. Kč.

V roce 1918 - 1920 vystavěl v Biskupicích továrnu na marmeládu.

V roce 1921 - najal v Biskupicích dvůr od hraběte Thurn-Taxise, i v Březinkách - majetek 2 mil. Kč v současnosti. Podporoval chudinu, z níž vyšel, i školu.

 V roce 1925 - hledal vodu "Na Kamenné, V chlívcích, na západní straně Héku". Kopáno a vrtáno parním strojem od fa ARTESIA z Prahy do hloubky 60 m za 40tis. Kč, ale bezvýsledně.

V roce 1927 - 15. 2. - koupil od Berana hostinec s pozemkem 3 ha Koutný, řezník z Cetkovic za 143 tis. Kč.

V roce 1944 - ve dvoře u Matěje Berana se "živili jako doma" pohraničníci, němečtí funkcionáři z Moravské Třebové. Musel je živit i Thurn-Taxis a nesměl ani muknout, protože Němci mu připomenuli, jestli mukne, bude na dvůr dosazen německý správce a on půjde na převýchovu. I v této těžké době pomáhal lidem, vozil za ně dodávky, mletí do Jevíčka a každý, kdo se na něj obrátil, nevyšel s prázdnou. Také byl pokutován "za pašování koní".

Po válce r. 1945 na Matěje Berana "všichni zapomněli", nakonec skončil v charitě, kde v roce 1959 sám ukončil svůj život, pochován byl v Biskupicích.

Z rodinné kroniky Bedřicha Přichystala čp. 42 (Biskupice)

Roku 1914 prodělal těžkou operaci, následkem toho byl v mobilizaci propuštěn, pak si již dovedl zařídit, aby byl celou válku doma. Roku 1915 byl tak zadlužen, že na jeho majetek byla uvalena exekuce, podařilo se mu sehnat půjčku, proto k prodeji nedošlo. Během války vázlo zásobování s lihovými nápoji a toho dovedl využít. Pomohl si k takovému jmění, že roku 1918 začal stavět na přilehlé zahradě továrnu na ovoce. Po dvacátých letech, když továrna začala být nerentabilní a v Letovicích se zrušil lihovar, koupil tam celé lihovarnické zařízení. Změnil továrnu na marmeládu na lihovar. Mezitím pronajal hostinec a koupil od Beera v Jevíčku továrnu na likéry, palírnu a sklad vína. K tomu najal dvůr, dvory v Biskupicích a Březinkách. Bylo pro něj těžké zvládat tři podniky a upadá znovu do dluhů.

Aby se zachránil, prodává v roce 1927 hospodu se stodolou a polnostmi Františku Koutnému z Cetkovic a lihovar změnil na "družstevní". Členy se stávají zemědělci z obce a okolí, kteří složili podíl 400 Kč. Správu přebírá představenstvo a placený správce Rudolf Sedlák. Po první kampani se staré stroje vesměs nahradily novými. Tak existoval až do okupace. Potažní práce vykonával do roku 1930 Beranův velkostatek, od toho roku do okupace Bedřich Přichystal č.p. 42. Poslední dvě léta okupace byl provoz lihovaru Němci obnoven, po roce 1948 znárodněn a kolem roku 1950 přestavěn na sušičku brambor.

Matěj Beran, populární osobnost Biskupic, byl na konec svého života v ošetřovacím ústavu "České katolické charty v Rožďalovicích, okres Jičín", kde se jako 81letý oběsil. Podle svého přání byl pochován 7. 6. 1959 na hřbitově v Biskupicích.

František Sláma, Chornice č. 121 - Moje paměti

Za I. světové války byla bída veliká, nebylo základních životních prostředků, hlavně chleba. Matěj začal na zadní hospodě péci chleba pro biskupické obyvatele. Toto jeho podnikání se rozneslo po širokém okolí a o tento chléb byl velký zájem. Obchod vzkvétal k spokojenosti jeho, i zákazníků. Uvažoval o dalším podnikání. Na Malé Hané bylo ovoce dosti, ale odbyt minimální. Za přispění svého bývalého zaměstnavatele Eduarda Rovnera a několika mecenášů ze Záložny v Jevíčku, založil továrnu na zpracování ovoce FRUGAL v roce 1918 - 1919. K vaření marmelády byl povolán mladý člověk z Přerova. V roce 1920 FRUGAL zanikl. Postaveny dva kotle na pálení slivovice, několik desítek kádí a na výrobě se podílela řada občanů z Biskupic. Roku 1921 byla výroba ovocného lihu omezena. Od Thurn-Taxise pronajal velkostatek a dal se do pálení bramborového lihu. Zaměstnával kolem 15 osob a zpracovával kolem 60 vagonů brambor. Vaření lihu bylo v roce 1925 omezeno. Matěj Beran utvořil družstevní lihovar a svůj podíl předal vzniklému družstvu. Družstevníky byli rolníci z dalekého okolí. Podle svých podílů na konci roku měli určité "dividendy". Slivovice se pálila dál. V jedné budově se vařil líh z brambor a slivovice ze švestek.

 Domnívám se, že jest mojí povinností, abych jako dlouholetý zaměstnanec u Berana (1919 - 1937) se zmínil o svém zaměstnavateli. Pocházel z Biskupic - Flintóra, jako syn osamělé ženy Marie Beranové, která nemohla svému synovi dát pořádného vzdělání, ba nebylo mu možno řádně navštěvovat obecnou školu. Jako dítě malý Matějíček prosil o chlebíček, míval hlad. Jeho otec byl asi poklasným na velkostatku biskupickém, který měl dost svých dětí a nestaral se o děti další. Jmenoval se Fatka a jeden z jeho synů, tj. nevlastní bratr po matce, ale vlastní bratr po otci, byl za 1. republiky ministrem pošt a telegrafů. Matěj k němu rád jezdil do Prahy na návštěvu. Do svých 13 let navštěvoval obecnou školu, uměl číst, psát a počítat. Po vyjití školy šel do služby k sedlákovi do Chornic, kde dělal pohůnka. Později přešel k Rovnerovi do Jaroměřic. Ten v něm viděl dobrého a spolehlivého dělníka. Dík svému elánu, prozíravosti a pracovitosti dospíval hmotně stále výš a mnozí obecně se k němu obraceli ve svých starostech. Matěj pomohl, proto byl velmi oblíben a vysloužil si přízvisko "PANTÁTA", věděl, jak těžký je úděl chudého člověka.