Kněz František Černošek - Biskupice
Vzpomínka na kněze Františka Černoška
Po porážce Rakouska u Hradce Králové 3. července 1866 dal odtroubit zklamaný rakouský generál Ludvík Benedek konec války a vojáci ve zmatku a radosti utíkali domů. Mezi vojáky běžel také o závod Martin Černošek, narozený 26. 10. 1848, domobranec z Čechůvek u Prostějova. Unaven po dlouhé cestě se zastavil v Jevíčku na náměstí u kašny, aby se napil a uhasil žízeň červencového vedra. Když se napil, odkašlal si a řekl: "To je dobrá voda" a spěchal branou na Jaroměřice, přes Šubířov, Konici, Přemyslovice, Hluchov, Kostelec na Hané, Smržice a zastavil se až v Čechůvkách. Tehdy nevěděl o tom, že za 56 let bude bydlet u syna Františka kousek od Jevíčka v Biskupicích, kde bude i pochován. Zemřel tam 29. 1. 1940 ve věku 92 let.
Po návratu do Čechůvek se 22. 11. 1870 oženil s Terezií Kopečnou ze Smržic. Z dětí jsou zmínky o Boženě, provdané Mačákové, Cecílii, provdané Měchurové, dvou dalších dětech, které zemřely a o Františkovi.
František Černošek se narodil 14. 8. 1889 a na svět si přinesl dar veselí. Do školy i do kostela chodil v Kralicích u Prostějova. Za vzorné učení a chování byl pozván ke službě ministranta faráři Tomáši Švehlíkovi. O Velkém pátku putoval s rodiči do kostela Povýšení sv. Kříže do Prostějova. Tam slýchával staré písně zbožných poutníků z Protivanova a Bukové. Ve 12 letech nastoupil do nově založeného klasického gymnázia v Prostějově a po maturitě v roce 1909 se přihlásil do bohosloveckého semináře v Olomouci. Dne 5. 7. 1913 byl vysvěcen na kněze J.E. Dr. Fr. Bauerem, kardinálem a arcibiskupem olomouckým.
Jeho prvním místem byl Jesenec, kde působil necelý rok a v roce 1914 stěhoval se do Jaroměřic u Jevíčka. Po osmi letech byl ustanoven na místo administrátora a faráře v Biskupicích. Zde působil až do své smrti 3. 11. 1972. Pochován je na hřbitově v Biskupicích.
Ze vzpomínek faráře Františka Černoška:
Na pobyt v Jesenci rád vzpomínal na řezníka Kvapila, který faru zásoboval uzeninami s měsíčním účtem 40 K. V roce 1914 po křesťanském cvičení ve Dzbeli byl u Kundů na tarokách. Večer se vrátili do Jesence a večeřeli pečeného kozla od Kundů, který si polámal nohy.
V Jaroměřicích vedl život v kaplance na Kalvárii, krásné samotě s kostelem, kaplí, hospodou, třemi domky a hřbitůvkem pro přifařené Úsobrno. V bohoslužbách se střídal jednu neděli na Kalvárii, další neděli ve vsi v kostele z 12. století. V hostinci na Kalvárii se scházela společnost, bavíce se hrou v taroky a tam dobře zapadl i František. Společnost si často vybrala za terč vtipkování bázlivého měchošplapa Vincínka Tomáše Medříka.
Jednou o rorátech nadučitel Krampol za varhanami usnul, a když farář Vičar zazpíval "Dominus vobiscum", nadučitel neodpověděl. Když se vzpamatoval, zlobil se na Vincínka, že ho neupozornil. Nedal mu proto odměnu od šlapání. Vincínek tuto ztrátu dlouho těžce nesl a o příštích rorátech to panu nadučiteli oplatil. Když bylo "Dominus vobiscum", Vincínek stávkoval a nešlapal, nadučitel nemohl varhanami odpovědět. Hned Vincínkovi slíbil, že zaplatí i minulou, proto šlápl a nadučitel odpověděl.
Když maloval malíř Vyjídáček z Prostějova na nádvoří v ambitech obrazy, vzal si Vincínka za vzor ukřižovaného. Tehdy přišel Vincínek domů velmi smutný a žaloval.
V dědině pod Kalvárií kousek od školy žil starý pekař Hublík. Na mši chodíval jen na Kalvárii a před mší se vždy zastavil na stopečku kořalky v hospodě, "aby to slovo boží lepši slešel" (slyšel), a po mši si dal druhou, "aby to slovo boží lepši zažel" (zažil).
Jaroměřický kaplan P. Kajetán Zábranský byl přeložen na Šubířov. Byl jaroměřickými často navštěvován. Jednou sloužil ráno mši a zjistil, že nemá v konvičce víno. Zavolal kostelníka a pošeptal mu, aby přinesl tu láhev s vínem. Kostelník se však vrátil s tím, že láhev je prázdná. Snad ji Jaroměřičští vypili!??? Poslal proto kostelníka pro víno na Skřipov. Ten den lidé v kostele dvakráte přezpívali celou mši a pomodlili se dva bolestné růžence, než kostelník víno přinesl.
Jednou opatovický děkan Antonín Polanský při vizitaci v Šubířově byl pohoštěn "neznámým masem - srnčím", ale "Šobiřák" si objednal v Biskupicích u četnického strážmistra Vašíčka maso "haf, haf". Vašíček měl přednostní právo výseku psího masa.
Rád vzpomínal na příhodu novomanželů princezny Illy Thurn-Taxis s manželem Filipem Thurn-Taxisem při návštěvě Biskupic v roce 1930, kteří žili v Německu. Navštívili také faráře Černoška, který měl právě po zabíjačce. Filipovi chutnaly jitrnice, maso, ovar i tlačenka. Velmi mnoho snědl a prohlásil, že tak dobré jídlo ještě v životě nejedl.
Zdroj: Z důvěryhodných pramenů zpracoval František Plech
Duchovní správa v Biskupicích
(čerpáno z kostelní kroniky Františkem Plechem)
V roce 1424
farářem byl kněz Martin, vznikl spor mezi biskupickým farářem a občany Jaroměřic. Jaroměřický kostel byl tou dobou filiálním kostelem, biskupický byl farním. Jaroměřičtí v kostele konali jen křest a služby Boží, ale pochovávali do Biskupic, biskupický farář byl povinen do Jaroměřic ustanovit kaplana, aby jim tam "služba Boží a pravda kostelní byla činěna". Jaroměřičtí poplatek neplatili a o příbytek kaplana se nepostarali. Proto se v tomto sporu obrátili na Víčka z Opatovic, aby jim k jejich právu pomohl. Jaroměřičtí měli odvésti obilí "dvě češky", tj. dvě přehršlí obilí. Češka je sypaná míra, zavedená ve 13. století za časů Přemysla Otakara II. - bylo to tolik obilí, co se na dvě dlaně vejde.
oznamuje majitel Biskupic Litvín Špetle z Prudic do Moravské Třebové, že v noci neznámí lotři se vloupali do kostela a velkou škodu udělali. Žádá, aby při mučení lotrů, co sedí ve vězení, se pilně vyptávali, zda neví, kdo to mohl provést a aby mu podali zprávu.
V roce 1618byl farář Jiří Bašta z obce vypuzen a na jeho místo povolán pastor českých bratří. Majitelem Biskupic byl Jaroslav Drahanovský z Pěnčína, který se účastnil vzpoury proti císaři Ferdinandu II., za což mu byla polovina majetku v roce 1624 konfiskována.
byl pastor vyhnán, kostel opraven, katolická duchovní správa obnovena a udržela se do roku 1638, kdy byla zrušena a celá farnost podřízena jevíčskému faráři.
znovu zřízena duchovní správa na základě závěti hraběnky Antonie Blümegenové ze dne 5. 3. 1782, formou zámeckého kaplana. Ubytování 1 místnost na zámku. Závěť byla zveřejněna 7. 11. 1785 a 19. 6. 1786 začíná účinnost, tj. od toho dne i matrika. Místnost byla naproti sakristii. Od roku 1826 byl byt zámeckého kaplana přemístěn do budovy bývalé bednárny a části pivovaru č. 11. Vchod byl do roku 1842 kůlnou. Tak se vystřídalo osm zámeckých kaplanů až v roce 1864 (do 19. 1. 1889) byl prvním farářem ustanoven páter Ferdinand Závodský. Další vnitřní úprava fary byla roku 1886. Od roku 1887 se vrchnost zavázala faráři dodávat ročně 42 metrů měkkého štípaného dříví s dovozem.
- umíráček z roku 1768 od hraběte Rudolfa Libštejnského z Kolovrat
- Malý zvon z roku 1509 ulitý v Olomouci
- Prostřední zvon bez letopočtu - Václav Handler Olomouc Velký zvon z roku 1715 od Viléma Vojtěcha Libštejnského hraběte z Kolovrat "Ke cti a slávě Boží a svatého Františka Xaveria".
V roce 1956 koupeny varhany za 11.500 Kč z brněnského rozhlasu.
Pramen: František Plech
V květnu 1945, kdy už všichni věděli, že konec války je na dosah, někteří Němci tomu odmítali uvěřit. Do Biskupic přijelo několik německých vojáků se zastřeleným vojákem a žádali faráře, aby jej pochoval. Katolický kněz Černošek odmítl evangelickému vojákovi pohřeb sloužit. Na nátlak německého důstojníka se nad mrtvým pomodlil, žádný z Němců neuměl ani Otčenáš. Po obřadu německý důstojník nadšeně hovořil o Hitlerovi, který dělá vše pro vítězství a lepší budoucnost Německa. I český duchovní věděl, že Hitler je již mrtev.
V roce 1949 proběhla generální vizitace farnosti. Obec navštívil olomoucký arcibiskup Josef Matocha, který byl přivítán farářem Černoškem a předsedou národního výboru. V kostele si vyslechl kázání, pak proběhla důkladná prohlídka fary, kostela a kontrola účtů.
Pramen: Jiří Šmeral - Dějiny obce