Vyšehrad

23.07.2020
Máloco je tak nejisté jako dějepis. Co jedna generace považuje za velké, další pak naopak malé nebo až směšné.


Vyšehrad byl dlouhou dobu považován za kolébku české státnosti. Ve své kronice se Kosmas písemně zmiňuje, že Vyšehrad se stal co do významu druhým sídlem českých knížat. Při pohledu z druhého břehu řeky Vltavy nelze přehlédnout jeho mohutnost a vznešenost. Strmá skála ční vysoko nad řekou a poskytuje výhled do krajiny. V myslích českých lidí je spojen s nejstarší historií národa. Staří kronikáři tradují, že Vyšehrad, založený Krokem, byl i sídlem Libuše a prvních knížat. Legendy přijal i Karel IV. a rozhodl, aby čeští králové při nástupu na trůn došli s průvodem na Vyšehrad, tam si na rameno zavěsili Přemyslovu mošnu, do rukou vzali jeho lýkové střevíce a tak si připomněli prostý původ zakladatele knížecího rodu.

Podle starých pověstí se prý nástupcem legendárního praotce Čecha stal moudrý soudce Krok. Děkan svatovítské kapituly Kosmas ve své Kronice české líčí krásné a idylické staré časy, kdy se v Čechách nekradlo, nevraždilo, nikomu nekřivdilo a neubližovalo, ba dokonce ani nelhalo. Po smrti praotce Čecha, kdy jeho mladší bratr Lech se odmítal ujmout osiřelého zemského trůnu, země pustla a divočela, vypukly hádky o majetek. Nastal náhlý úpadek dobrých mravů a všeobecné zpustnutí. Zabednění furianti se hádali o kdejakou mez, zaviděli si i nos mezi očima. Stoprocentně čestný Krok měl být mužem, který pevnou rukou uvede vše zase do pořádku.

Podle legendy se vévodovi Krokovi na sklonku svého života zalíbilo místo na strmé skále nad Vltavou tak, že zde dal vystavět nový hrad - Vyšehrad. Sídlil zde se svými třemi dcerami a po jeho smrti zasedla Libuše na vévodský stolec. Později byl na kamenný stolec posazen Přemysl Oráč, když si jej Libuše zvolila za manžela. Za jejich vlády byla zlatá doba Vyšehradu. Všechny poklady země sem byly sváženy, ukládány do hlubokých podzemních úkrytů a opět zemí zasypány, aby je nikdo neodcizil. Statný, zuřivý lev se dvanácti lvíčaty prý ty poklady hlídá a střežit je bude, dokud nepřijde čas, kdy skála sama je vydá národu úpícímu v nouzi.

Na věky bude žít památka na Horymíra, který za vlády knížete Křesomysla na věrném koni Šemíku skočil ze skály do Vltavy. Kůň se divoce vzepjal, mohutným skokem přeskočil hradby a znizel i s jezdcem pod nimi v hluboké řece. Když vyplavali, vyskočili na břeh a uháněli k Radotínu. Horymírův věrný kůň si však nesmírným skokem ublížil tak, že zakrátko skonal. Horymír mu dal vykopat hrob a na hrob navalit veliký kámen, aby provždy hlásal slávu věrněho koně Šemíka. Na kameni se prý dal číst nápis: "Již od dávných dob věřívalo se a věří, že zde Horymírův věrný Šemík leží".

Bude žít i památka na silného lovce Bivoje, který zbavil krajinu od trýzně divokého kance. Kanec v kraji řádil, rozrýval půdu a ničil úrodu i setbu. Kance chytil holýma rukama a donesl ho na zádech na nádvoří Vyšehradu, kde mu proklál oštěpem hruď. Libušina sestra Kazi si ho později vybrala za manžela.

Český král Vratislav II. (zemřel 1092) z důvodu stálých nesvárů s bratrem Jaromírem opustil Pražský hrad a odstěhoval se na Vyšehrad. Učinil z něj nové královské sídlo a postaral se tak o jeho budoucí slávu. Dal zde vybudovat dvě baziliky - sv. Petra a sv. Vavřince, rotundu sv. Martina a Jana Evangelisty. Byla zde založena přemyslovská panovnická hrobka, která se stala velkou záhadou. Dodnes nebyla objevena.

Od roku 1180 za vlády Soběslava I. Vyšehrad přestal být panovnickým sídlem. V souboji vyhrál Pražský hrad. Až Karel IV. dal toto sídlo přebudovat na pevný gatický hrad a nechal se zde korunovat v roce 1347 českým králem. Měly zde být uschovány cenné relikvie. Zemřela zde i jeho matka Eliška Přemyslovna. Na podporu legendy, že Vyšehrad se stal sídlem Přemysla Otakara Oráče a Libuše nechal ho celý nákladně přestavět. Po jeho smrti význam Vyšehradu upadl a jeho syn Václav IV. ho opustil. Husité ho několik měsíců drželi, než ho vydali příznivcům římského a uherského krále Zikmunda Lucemburského. Vojsko pražských husitů na podzim roku 1420 žádalo vydání Vyšehradu a nabízelo mu určitou dohodu, za jisté náboženské ústupky. Prchlivý král Zikmund vybuchl vztekem v nadávky a vulgárně jim vzkázal: "Naseruť jim do rypáku, než abych ustoupil z Vyšehradu".

Přesto však utrpěl porážku a pražští husité hrad vyplenili. Z nádherného gotického hradu Karla IV. zbyly jen ruiny.

Na podnět spolku čečských spisovatelů Svatoboru zde po roce 1860 vznikl národní hřbitov a stal se čestným pohřebištěm (Slavínem) pro významné kulturní osobnosti. V čele stavby je psáno: "Ač zemřeli, ještě mluví".

Mezi prvními zde byl pochován básník Václav Hanka, Božena Němcová a Jan Evangelista Purkyně.

Použitá literatura:

Josef Pavel: Pověsti českých hradů a zámků, Jan Bauer: Zrození českého státu , Jan A. Novák: Tajemné Česko


Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky